Zdenička královna Koloběžka první ilustrační foto |
U Zborova na vršíčku,
vidět je na nebi
jedinou hvězdičku,
Zdeničko má.
Ta hvězdička už zhasíná,
na tebe, miláčku,
srdce mé vzpomíná,
Zdeničko má.
Tvá dušička, jako ptáček,
letí již k nebíčku,
a mě je do pláče,
Zdeničko má.
Jak rád bych chtěl být u tebe,
zlíbat tě tisíckrát,
na cestě do nebe,
Zdeničko má.
U Zborova, tam v zákopech,
z večera usíná,
na retu tichý vzdech,
Zdeničko má.
Proč mi tě jen, zlý osud vzal,
když jsem tě, děvčátko,
nadevše miloval,
Zdeničko má.
Já tobě jen na památku,
pomněnky zasadím,
na naši zahrádku,
Zdeničko má.
Až rozkvete ta kytička,
zlíbám ji na stokrát,
jako tvá očička,
Zdeničko má.
O Zdeničce. Krásná lidová píseň. Znáte celý text? A historii písničky?
Legenda: Když se v roce 1917 rotmistr plukovní hudby z Vršovic, Antonín Nývlt, dozvěděl na bojišti
u Zborova, že mu doma ve Rtyni v Podkrkonoší zemřela tříletá dcerka Zdenička, uložil svůj
žal do písně. Ta se zpívá na melodii jeho bratrance majora Vosičky pod názvem "Zdeničko má"
(U Zborova).
Písničku jsem v originále nesehnal přátelé, kdo ji máte, prosím ozvěte se nebo ji nahrajte na server You Tube.
Zdeniček je hodně a máme je rádi!