Předjarní elegie lásky

Cesta si ponechala naše stopy....

Z předjarní vycházky...

Poutníče co procházíš kolem, věz, že jsme tu byli, zábli nás nohy štípal mráz do tváře...
ten vítr studený předjarní nám sebral všechny radosti a další rok přidal...

Zimo, ty dlouhá studená, máš noci delší než rok co pomalu krájí ten čas...
nám slunce již třeba k probuzení života a paprsků naší skryté lásky...
ty jmenuješ se jaro blízké, zdola pučící v podobě barevných květů...

Já čekal na ten racků křik na řece a vítr studený se mi díval do tváří bledých zimou
přes sněhové horské pláně se proháněl do údolí

jara.

Z lásky Karle Kryle. Pro ty co chtějí někomu hezky upřímně poděkovat...

Pro slušný lidi

Poděkovat někdy není snadné obzvláště nepříteli. Ale touto písní umí v komentáři poděkovat i ten poslední, od koho by se to nečekalo. Tak je dobrá srdečná a přátelsky otevřená.

Karle Kryle, my ti děkujeme....kdo jiný by tuto píseň složil a zpíval - to nikdo neumí. Jsi v našich srdcích do konce života.

Pro ty co chtějí někomu hezky upřímně poděkovat...

Přinesl srpen září od západu. Odkazy v podobě krásných písní. Pokud nerozumíte, vracejte se znovu, než vám to zapálí

Karel Kryl s kytarou

Karel Kryl patří právem mezi naše lásky

Je to velký básník a jeho texty o tom hovoří. To umí takto napsat jen výjimečná osobnost, a to Karel je. Možní i proto už mezi námi není, zanechal nám ale své odkazy v podobě krásných písní. Pokud nerozumíte, vracejte se znovu, než vám to zapálí. Takový umělec není všední člověk, veršovat takto myšlenky umí málo, málokdo.

Přinesl srpen září od západu
a časný podzim marně čeká na sníh
-
Slunce je zlatou skobou na vobloze přibitý,
pod sluncem sedlo kožený,
pod sedlem kůň, pod koněm moje boty rozbitý
a starý ruce sedřený.

Dopředu jít s tou karavanou mraků,
schovat svou pleš pod stetson děravý,
[: jen kousek jít, jen chvíli, do soumraku,
až tam, kde svítí město, město bělavý. :] jé

Vítr si tiše hvízdá po silnici spálený,
v tom městě nikdo nezdraví,
šerif i soudce - gangsteři, voba řádně zvolený,
a lidi strachem nezdravý.

Sto cizejch zabíječů s pistolema skotačí
a zákon džungle panuje, je je jéé
provazník plete smyčky, hrobař kopat nestačí
a truhlář rakve hobluje.

V městě je řád a pro každého práce,
buď ještě rád, když huba voněmí,
[: může tě hřát, že nejsi na voprátce
nebo že neležíš pár inchů pod zemí. :] jé

Slunce je zlatou skobou na vobloze přibitý,
pod sluncem sedlo kožený,
pod sedlem kůň, pod koněm moje nohy rozbitý
a starý ruce sedřený.

Pryč odtud jít s tou karavanou mraků,
kde tichej dům a pušky rezaví,
[: orat a sít od rána do soumraku
a nechat zapomenout srdce bolavý. :]


Já adoruji Karla Kryla,
 postavím ho na piedestal vedle sira Winstona, který se dožil úctyhodného věku a chvály docela hodně... český lidi jsou blbec a nerozumí. Karle Kryle tys na piedestal nechtěl...ale my co víme o tobě a tvém životě - ano! Na nádraží by ses za své jméno styděl - vyhnali tě přece! Zpívej a cituj básně dál....to je síla.

Ty nezemřeš Nikdy!