 |
| Lída Baarová 14.9.1914 : 28.10.2000 |
Lída Baarová se narodila v rodině magistrátního úředníka Karla Babky jako Ludmila Babková. Umělecký pseudonym si zvolila podle otcova přítele, kněze a spisovatele Jindřicha Šimona Baara.
Její sestrou byla dalších z vynikajících českých hereček Zorka Janů. V roce 1924 začala navštěvovat reálné gymnázium po jeho absolvování přestoupila na konzervatoř, kde byla pouze rok a půl. Poté se věnovala pouze práci před kamerou. V 17 letech ji filmaři zlákali, aby hrála ve veselohře ,, Kariéra Pavla Čamrdy ,,.
Studenti konzervatoře měli zakázáno filmování a povolen byl jen kompars. Film měl úspěch, ale Lída musela konzervatoř opustit. Příležitostně účinkovala i na Pražských divadelních scénách.
Úspěch měla hned ve svém prvním filmu Kariéra Pavla Čamrdy (1931), a proto si ji filmaři okamžitě oblíbili. Již o rok později hrála s Vlastou Burianem ve veselohře Lelíček ve službách Sherlocka Holmese (1932). Zahrála si i s mnohými jinými komiky prvorepublikové a protektorátní éry. Ve svém filmu Lidé na kře (1937) jí režisér Martin Frič dal možnost vyzkoušet si vážnější dramatickou roli a ve Vávrově snímku Panenství (1937) se setkala s další velkou herečkou té doby - Adinou Mandlovou.
V českém filmu se naposledy objevila v roce 1941, pak odešla do Itálie. Těsně před koncem druhé světové války se vrátila a režisér Jan Alfréd Holman jí obsadil do připravovaného snímku 13. revír. Po osvobození Holmana vystřídal na režisérské židličce Martin Frič a místo Lídy Baarové si hlavní roli zahrála Dana Medřická. Baarové se podařilo uprchnout z Československa zpět do Itálie, kde sehrála ještě řadu rolí a mezi jinými ji obsadil i Federico Fellini do jedné z rolí ve svém filmu Darmošlapové.
Šla z natáčení do natáčení v letech 1931 - 1941 měla na svém kontě 31 celovečerních filmů. Za roli komtesy Blanky v komedii Dívka s modrém získala v roce 1940 národní cenu. V roce 1934 si ji německá UFA vybrala do snímku ,,Barkarola,, do hlavní role. Film z ní přes noc udělal hvězdu. Opačné pohlaví vždy úplně uhranula svou krásou. Zahrála si v něm s hercem Gustavem Fröhlichem, který rovněž velmi stál o to, stát se jejím partnerem životním. Přestože se Fröhlich rozvedl, ke sňatku s Baarovou nedošlo. Možná má na Fröhlichovu nezdaru svůj podíl ministr propagandy třetí říše Joseph Goebbels, o jehož vztahu k Baarové se do dneška vedou dohady. Výpovědi a svědectví samotné Baarové o jejím údajném milostném románu s tímto mocným nacistickým pohlavárem se v různých souvislostech rozcházejí a často si protiřečí.
Měla i nabídku z Hollywoodu, kterou odmítla a ve stáří toho velmi litovala. Jako jedinou z českých hereček ji uvádí i slavná Encyklopedia Britannica.
Její krása ji byla osudnou a po 2. světové válce byla obžalována z velezrady a kolaborace ve vězení strávila 16 měsíců. Na Štědrý den 1946 byla propuštěna, když nebyla shledána vinnou a osobní vztah nespadal do doby zvýšeného ohrožení republiky. Provdala se za J. Kopeckého a v roce 1948 uprchli do Rakouska. Hrát nepřestala - Německo, Španělsko , Itálie.
V roce 1966 se znovu provdala za lékaře Kurta Lundwalle a žila s ním v Salzburgu. V roce 1972 manžel zemřel a od té doby žila sama.
O svém životě prohlásila:,, Byla jsem pošetilá,blbá,slávou opilá a proti své vůli jsem se vlastně nepěkně zapletla do dějin". Lída Baarová zemřela v roce 2000 osamělá a plná hořkosti. Pohřbená je v Praze.
